Jste zde

Věty vztažné

Obecná pravidla pro užívání vztažných zájmen

Vztažná zájmena jsou zájmena, která se užívají jako spojovací prostředky ve vedlejších větách vztažných. Na rozdíl od spojek mají vztažná zájmena ve větě vedlejší platnost větného členu. Pro to, v jakých tvarech se vztažná zájmena do vztažných vět kladou, platí určitá pravidla vyplývající ze sémanticko-syntaktické struktury těchto vět:

  1. Vztažná věta navazuje na nějaký větný člen věty řídící. Tato návaznost je vyjádřena tak, že vztažné zájmeno se s tímto větným členem shoduje v rodě a čísle.
  2. Vztažné zájmeno má platnost větného členu vztažné věty, a proto se užívá v takovém pádě, který odpovídá syntaktickým vztahům ve vedlejší větě.

Příklady:

  • Naopak pochvalujte si vůz, v kterém jedete jako host, a nemluvte o automobilových nehodách. - Vztažná věta rozvíjí předmět vůz, proto je zájmeno v maskulinu a v singuláru. Zájmeno ve vztažné větě má platnost příslovečného určení místa a stojí v 6. pádě s předložkou v.
  • Nepozdravil-li však pán, který přisedl, pak odchází dáma rovněž bez pozdravu. - Vztažná věta rozvíjí podmět pán, proto je zájmeno v maskulinu a v singuláru. Zájmeno ve vztažné větě má platnost podmětu, a proto stojí v 1. pádě.



Připodobnění vztažného zájmena

Odchylky od uvedených pravidel se v češtině hodnotí jako chybné vybočení z větné stavby (neboli anakolut). V řečtině však byla jedna z odchylek přípustná a běžně se vyskytuje. Jedná se o takzvané připodobnění vztažného zájmena, při němž se pád vztažného zájmena neřídí jeho funkcí ve větě vztažné, ale připodobní se pádu toho slova věty hlavní, k němuž se vztahuje - shoduje se pak s tímto slovem nejen v rodě a čísle, ale i v pádě.

Příklady:

  • καὶ νῦν δόξασόν με σύ, πάτερ, παρὰ σεαυτῷ τῇ δόξῃ εἶχον πρὸ τοῦ τὸν κόσμον εἶναι παρὰ σοί. - A nyní ty, otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl dříve, než byl svět. (J 17,5): dativ namísto akuzativu ἣν.
  • Někdy se vztažné zájmeno může připodobnit k zájmenu ukazovacímu, které se potom vypustí: οὐ περὶ τοῦ κόσμου ἐρωτῶ ἀλλὰ περὶ ὧν δέδωκάς μοι, ὅτι σοί εἰσιν... - Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji... (J 17,9): περὶ ὧν namísto περὶ τούτων οὔς.
  • Někdy může připodobnění vztažného zájmena doprovázet i rozsáhlejší zjednodušení konstrukce: ... ἕως οὗ ἡμέρα διαυγάσῃ ... - dokud se nerozbřeskne den... (2P 1,19): ἕως οὗ namísto ἕως τοῦ χρόνου ἐν ᾧ.