Jste zde

Věty účelové

Účelové věty jsou věty příslovečné (ptáme se na ně otázkou "proč?", "za jakým účelem?"). V češtině mají spojku "aby" a kondicionál, v řečtině spojky ἵνα, ὅπως, ὡς a konjunktiv, nebo indikativ futura. Při záporu se v nich používá záporka μὴ.

  • Οὗτός ἐστιν ὁ κληρονόμος, ἀποκτείνωμεν αὐτόν, ἵνα ἡμῶν γένηται ἡ κληρονομία. To je dědic, zabijme ho, aby bylo dědictví naše. (Lk 20,14)
  • Ἑτοιμάσατε ἡμῖν τὸ πάσχα, ἵνα φάγωμεν. - Připravte nám velikonočního beránka, abychom se najedli. (Lk 22,8)
  • Οὐ γὰρ ἀπέστειλεν ὁ θεὸς τὸν υἱὸν εἰς τὸν κόσμον, ἵνα κρίνῃ τὸν κόσμον... - Bůh totiž neposlal syna na svět, aby svět soudil (Jn 3,17)

Poznámka: V koiné se občas vyskytují konjunktivní věty s ἵνα i ve významu účinkovém ("takže").