Jste zde

Samohlásky

Řečtina měla dlouhé a krátké samohlásky podobně jako čeština. V písmu se ale rozlišovalo pouze dlouhé a krátké "e" a "o". Repertoár řeckých samohlásek byl tedy:

píše se:
čte se:
α a / á
ι i / í
υ i / í
ε vždy e
η vždy é
ο vždy o
ω vždy ó



Zapamatujte si:

  • Ýpsílon lze číst jako české "y" (tedy stejně jako "i"), nebo jako úzkou střední samohlásku (německé "ü"). Můžete si vybrat.
  • Ióta se čte jako "i", a to i na začátku slova, takže například jméno tohoto písmenka zní správně "ijóta", nikoli "jóta".
  • Ióta narozdíl od českého měkkého "i" nepůsobí změkčení předchozí souhlásky: νίκη [nýké]
  • Písmena alfa, ióta a ýpsílon se používají pro označení dlouhé i krátké samohlásky a délka se u nich nijak graficky nevyznačuje - čtenář si ji pamatoval. V tomto kurzu budeme trvat na rozlišování krátké a dlouhé výslovnosti pouze tam, kde je graficky vyznačena, tj. u epsílon : éta a omíkron : ómega.
    Pouze ve slovnících a gramatikách se můžete setkat s označováním délek také u alfa, ióta a ýpsílon, a to ležatou čárkou nad znakem pro samohlásku: ῡ, ῑ, ᾱ.