Ve stavbě řecké věty se velmi hojně využívala participia. Ale zatímco v češtině jsou možnosti užívání takových tvarů omezené, Řekové považovali participium za běžný vyjadřovací prostředek a rádi ho užívali ke kondenzaci ("zhušťování") výpovědi, takže mohli stručně jednou větou s několika participii vyjádřit to, co my musíme přeložit rozvitým souvětím s několika vedlejšími větami. K takovému způsobu vyjadřování nabízela řečtina nesrovnatelně bohatší prostředky než čeština.
Z těchto důvodů věnujeme v tomto vlákně problematice participií v řeckých větách více místa, protože bez jejího pochopení nelze porozumět řeckým větám.
Participium může mít ve větě některou z následujících tří funkcí:
- atributivní - participium funguje jako shodný přívlastek.
- adverbiální - vyjadřuje okolnost hlavního děje (označovaného určitým slovesným tvarem), který určuje jako příslovečné určení, a nahrazuje vedlejší větu příslovečnou.
- doplňkové - vyjadřuje nutné doplnění řídícího slovesa.
Kromě toho může mít participium i některé zvláštní funkce.
Zapamatujte si:
- V pozdní řečtině a řečtině Nového zákona se u participií při záporu používala pouze záporka μή.
- Participium prézentu je tvořeno od kmene prézentního, který vyjadřuje nedokonavý vid, proto participia prézentu označují děj neohraničený, zpravidla současný s dějem věty řídící. Překládají se nedokonavě.
- Participium aoristu je tvořeno od kmene aoristního, který vyjadřuje dokonavého vidu, proto participia aoristu označují děj ohraničený, ukončený, zpravidla předčasný ději věty řídící. Překládají se dokonavě.
- Participia vymezují časové zařazení děje pouze ve vztahu k ději řídícího slovesa. Participium prézentu zařazuje děj do současnosti s dějem věty řídící. Participium aoristu zařazuje děj před čas děje věty řídící.
- Z předchozího vyplývá, že participium prézentu se nemusí překládat vždy přítomným časem a participium aoristu se nemusí překládat vždy časem minulým. (Prostudujte z tohoto hlediska příklady na následujících stránkách.)