Konjunktivní věty

Funkce konjunktivů se významně liší podle toho, jsou-li použity ve větě hlavní, nebo vedlejší. Zatímco v hlavních větách je konjunktiv plnovýznamovým reprezentantem subjektivního vztahu podmětu k budoucímu ději, ve větách vedlejších se jeho užití formalizuje podle gramatických pravidel. - Konjunktivy ve vedlejších větách jsou často jen jakýmsi formálním pokračováním subjektivního vztahu k budoucnosti, který vyjadřuje buď řídící sloveso ve větě hlavní (u vět snahových a obavných), nebo logicko-sémantická struktura vedlejší věty samé (u vět účelových).

Ve větách hlavních (tj. nezávislých) může mít konjunktiv tři funkce, které jsou v základních formách většinou vázané jen na některé tvary konjunktivu.

1. Konjunktiv vybízecí (adhortativní): Tuto funkci má konjunktiv 1. osoby plurálu. Je to ekvivalent českého imperativu 1. osoby plurálu.
• Οὗτός ἐστιν ὁ κληρονόμος, δεῦτε ἀποκτείνωμεν αὐτόν. To je dědic, honem, zabijme ho. (Mk12,7)
• Ἐγείρεσθε, ἄγωμεν - Vstaňte, pojďme. (Mk 14,42)
• Ἐπιστάτα, καλόν ἐστιν ἡμᾶς ὧδε εἶναι, καὶ ποιήσωμεν σκηνὰς τρεῖς... - Pane, je dobře, že jsme tady. Udělejme tři stany. (Lk 9,33)
2. Konjunktiv zabraňovací (prohibitivní): Tuto funkci mívá konjunktiv aoristu 2. a 3. osoby sg. i pl. se záporkou μή. Je to náhrada za imperativ aoristu, který
   se nikdy nepoužíval v záporu. Do češtiny se konjunktiv aoristu s touto funkcí musí přeložit většinou imperativem nedokonavým.
• Mὴ με βασανίσῃς - Nemuč mě! (Mk 5,7)
• Mὴ φονεύσῃς - Nezabíjej! (Mk 10,18)
• Mὴ θαυμάσῃς - Nediv se! (J 3,7)
3. Konjunktiv rozvažovací (deliberativní): Tuto funkci má nejčastěji konjunktiv 1. osoby singuláru a plurálu. Používá se pouze v tázacích větách. Vyjadřuje se jím nerozhodnost mluvčího, jeho
   nejistota ohledně toho, co má činit. Překládá se do češtiny pomocným slovesem "mám" / "máme".
• Τί ποιήσωμεν τοῖς ἀνθρώποις τούτοις; - Co máme udělat pro tyhle lidi? (Sk 4,16)
• Σὺ εἶ ὁ ἐρχόμενος, ἢ ἄλλον προσδοκῶμεν; - Ty jsi ten, kdo má přijít, nebo máme čekat jiného? (Lk 7,19)
• Πόθεν ἀγοράσωμεν ἄρτους; - Kde máme nakoupit chleby? (J 6,5)