Konjunktivy

Konjunktiv je další slovesný způsob vedle indikativu a imperativu. Tvoří se od všech slovesných kmenů kromě futurálního vždy stejnými koncovkami.

Čeština konjunktiv nemá a nemá ani žádný jiný způsob, který by se konjunktivu podobal - český kondicionál je něco naprosto odlišného. Nejpřiměřenějším způsobem jak si osvojit, co řecký konjunktiv je a co znamená, je porozumět jeho použití. Tomu se věnujeme v jiném vlákně.

Konjunktiv je v některých případech nahraditelný indikativem futura. Futurum samo žádný konjunktiv nemá. V jiných případech může být konjunktiv nahrazen imperativem. Také v některých vedlejších větách časových a podmínkových se konjunktiv používá ve spojitosti s futurem a imperativem. Z jeho užívání můžeme tedy vyvodit, že konjunktiv je způsob, kterým mluvčí vyjadřuje svůj subjektivní postoj k budoucímu ději - očekávání, nejistotu, obavu, požadavek, snahu...

Zapamatujte si: Futurum žádný konjunktiv nemá!!!

Tvary konjunktivů

Koncovky konjunktivu se podobají koncovkám indikativu prézenta, liší se od nich většinou délkou samohlásky nebo dvojhlásky. Koncovky konjunktivů jsou u všech časů stejné.