Věty se jmenným přísudkem a přívlastková a přísudková pozice adjektiva

Ve větách se jmenným přísudkem se v řečtině často vynechává sloveso "být". Věty bez slovesa jsou proto v řečtině hojnější než v češtině:

Πιστὸς ὁ λόγος. - To slovo je věrohodné. (text je běžnou oznamovací větou, třebaže v něm není sloveso.)

Má-li adjektivum v konkrétním textu funkci shodného přívlastku, nebo přísudku, je možné poznat (kromě některých zvláštních případů) na první pohled už podle členu (srov. Smyth 1154-1170).

• Adjektiva, která mají člen, bývají přívlastkem:
  • ὁ πιστὸς λόγος - věrohodné slovo (nejde o větu)
  • ὁ λόγος ὁ πιστὸς - věrohodné slovo (nejde o větu)
• Adjektiva přísudková předcházejí, nebo následují substantivum se členem, a sama člen nemají:
  • πιστὸς ὁ λόγος - To slovo je věrohodné. (jedná se o větu)
  • ὁ λόγος πιστὸς - To slovo je věrohodné. (jedná se o větu)