Jste zde

Infinitivní konstrukce

V řečtině je infinitivů viditelně více než v češtině - jsou tu infinitivy prézenta, aoristu, futura, perfekta, a to vždy aktiva a media, a u aoristu a futura je zvlášť také inf. pas. Je tomu tak zřejmě proto, že si řečtina ve srovnání s češtinou ponechala ve větné stavbě pro infinitivy mnohem širší uplatnění. Použití infinitivů vedlo podobně jako zapojení participií ke kondenzaci ("zhuštění") výpovědi. Infinitivem bylo totiž možné v některých případech nahradit vedlejší větu. Abychom mohli rozumět řeckým textům s infinitivními propozicemi, potřebujeme porozumět některým jejich zvláštnostem, a tomu se budeme věnovat v tomto vlákně.

Poznámka pro zvídavé: Infinitivní vazby jsou ekvivalentem vedlejší věty (větou je budeme do češtiny překládat a většinou se i v řečtině dají vedlejší větou nahradit), ale přitom to věty v tradičním smyslu nejsou. Neobsahují totiž určitý slovesný tvar. Na jeho místě mají tvar neurčitý - infinitiv. Proto jim neříkáme "infinitivní věty", ale raději infinitivní propozice. Propozice je obecnější termín než věta. Označuje významovou jednotku textu založenou na predikaci, a zahrnuje tedy jak věty, tak participiální, infinitivní, ale třeba i různé předložkové konstrukce. Například předložková konstrukce "s příchodem jara" je ekvivalentní větě "když přišlo jaro", avšak věta to nepochybně není. Obě vyjádření můžeme souhrnně označit jako časovou propozici.