Jste zde

3. deklinace

Dosud jsme probrali dvě řecké deklinace - 1. (a-kmenovou) a 2. (o-kmenovou) - i se všemi jejich vzory. V řečtině jsou deklinace tři. Třetí z nich je ve srovnání s předchozími rozvětvenější. Má celou řadu vzorů, které se mezi sebou liší především tím, na jakou hlásku končí jejich kmen, který se u substantiva 3. deklinace určí odtržením koncovky v gen. sg. (-ος - srov. tabulku). Podle různých vzorů třetí deklinace se skloňují substantiva různých rodů a u některých kmenů (-nt-, -n-, -s-, -y-) figurují také adjektiva.

Pádové přípony jsou u této deklinace sice stejné, ale někdy tvoří sloučením s kmenovým zakončením odlišné koncovky, a proto jí budeme muset věnovat několik lekcí.

Vzhledem k tomu, že jsou pádové přípony ve 3. deklinaci jednotné, je výhodné naučit se nejprve je a potom koncovky odvozovat.



Pádové přípony 3. deklinace



singulár plurál
nominativ -ς | pouhý kmen -ες | -α
genitiv -ος -ων
dativ -σι
akuzativ -α | -ν -ας | -α
vokativ nom. | pouhý kmen nom.

Poznámka: Varianta -α v nom. a ak. pl. platí pro neutra. Varianty v nom. a ak. sg. se uplatňují u některých vzorů. Upozorníme na to v příslušných kapitolách.