Jste zde

Deklinace

Řečtina má tři deklinace, to znamená tři základní způsoby, jak se skloňují substantiva a adjektiva. Vzorů je však v řečtině v každé deklinaci více. V této kapitole probereme většinu vzorů deklinace 1. a 2.

Substantiva a adjektiva v novozákonní řečtině měla pět pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ; a dvě čísla: singulár a plurál (attičtina měla ještě duál, který se ale v Novém zákoně už nevyskytuje). Řecká jména rozlišovala tři jmenné rody: maskulinum, femininum, neutrum.

Při výkladu deklinací budeme rozdělovat slovo na kmen a koncovku. Jako kmen budeme chápat tu část slova, která zůstává ve všech pádech stejná, jako koncovku tu část, která se mění a je v každém pádě jiná. Každá koncovka u jmenného tvaru je nositelem dvou gramatických informací: 1. o jaký jde pád; 2. o jaké jde číslo. Kmen a koncovka se píší dohromady, my však budeme v gramatických tabulkách pro větší zřetelnost často kmen a koncovku oddělovat rozdělovacím znaménkem.

Při studiu slovíček je třeba si kromě významu slova zapamatovat také informace o rodu a deklinaci substantiva. V jaké formě se tyto informace ve slovnících a gramatikách sdělují, ještě objasníme.