Stupňování

Stupňování je druhem ohýbání, který se vyskytuje u adjektiv vyjadřujících jakost a od nich odvozených adverbií. Tvoří se při něm tři tvary (tzv. stupně), jimiž se vyjadřuje trojí stupeň vlastnosti. V češtině se tyto stupně tvoří zpravidla stupňovací příponou a předponou, přičemž někdy se může v druhém a třetím stupni lišit kmen. Něco podobného se děje i v řečtině. V tomto jazyce se stupňuje pomocí přípon a existují tu dva způsoby stupňování, které se liší právě použitými příponami. Ve druhém z nich se zároveň často ve 2. a 3. stupni mění kmen.



Stupně u adjektiv a adverbií

stupeň funkce příklad
1. pozitiv určení druhu vlastnosti mladý / dobrý
2. komparativ určení druhu a míry vlastnosti mladší / lepší
3. superlativ určení druhu a míry vlastnosti nejmladší / nejlepší



Poznámka: V češtině i v řečtině existuje ještě jeden druh stupňování, kterému se tu věnovat nebudeme. Je to stupňování opisné, při kterém se k pozitivu přidává komparativ "více" nebo superlativ "nejvíce".



1. způsob stupňování adjektiv

První způsob stupňování tvoří stupně pomocí koncovek:

  1. -τερος, -τέρα, -τερον - pro komparativ
  2. -τατος, -τάτη, -τατον - pro superlativ

Tímto způsobem se stupňují adjektiva 1. a 2. deklinace i adjektiva 3. deklinace. Ať je pozitiv jakýkoli, stupňované tvary jsou vždy trojvýchodné: maskulinum obou stupňů se skloňuje podle λόγος, neutrum obou stupňů podle δῶρον, femininum u komparativu podle ἡμέρα a u superlativu podle ψυχή. Způsob, jak se tyto stupňovací koncovky připojují ke kmeni, je ale rozdílný.



pozitiv komparativ superlativ
1. a 2. dekl. δίκαιος spravedlivý δικαιότερος δικαιότατος
1. a 2. dekl. νέος mladý νεώτερος νεώτατος
3. dekl. υ-kmeny βαρύς těžký βαρύτερος βαρύτατος
3. dekl. σ-kmeny ἀληθής pravdivý ἀληθέστερος ἀληθέστατος
3. dekl. ν-kmeny ἄφρων nerozumný ἄφρονέστερος ἄφρονέστατος



Zapamatujte si:

  • U adjektiv 1. a 2. deklinace se stupňovací přípony připojují ke kmenové samohlásce ο (kmen maskulin), která se dlouží na ω, pokud je předchozí slabika krátká a otevřená (σο- φώ- τερος, ale πισ- τό- τερος).
  • U υ-kmenových a  σ-kmenových adjektiv 3. deklinace se stupňovací přípony připojují k prostému kmeni (tj. k tomu kmeni, který je v neutru: ἀληθές, βαρύ).
  • U ν-kmenových adjektiv 3. deklinace se stupňovací přípony připojují také k prostému kmeni, ale rozšiřují se o slabiku -εσ-, pravděpodobně analogicky k σ-kmenům.



2. způsob stupňování adjektiv

Druhý způsob stupňování tvoří stupně pomocí koncovek:

  1. -ίων, -ιον, popřípadě -ων, -ον - pro komparativ
  2. -ιστος, -ίστη, -ιστον, popřípadě -στος, -στη, -στον - pro superlativ

Tímto způsobem se stupňuje jen několik málo adjektiv: některá adjektiva 1. a 2. deklinace, některá adjektiva υ-kmenová a různosklonná adjektiva μέγας a πολύς. Komparativ je vždy dvojvýchodný a skloňuje se podle n-kmenového vzoru ἄφρων, ἄφρον s několika odchylkami. Superlativ je trojvýchodný, maskulinum se skloňuje podle λόγος, neutrum podle δῶρον, femininum podle ψυχή.

Protože se u tohoto druhu stupňování často mění oproti pozitivu kmen, mluví se někdy o stupňování nepravidelném a je zde potřeba věnovat více pozornosti každému adjektivu jednotlivě.

pozitiv komparativ superlativ
μέγας velký μείζων μέγιστος
πολύς mnohý πλείων πλεῖστος
ὀλίγος nemnohý ἐλάσσων ἐλάχιστος
ταχύς rychlý ταχίων τάχιστος
ἀγαθός dobrý κρείττων, ἀμείνων κράτιστος, ἄριστος
κακός špatný χείρων, ἥσσων χείριστος



Poznámka: U adjektiva πολύς je v neutru častý komparativ πλέον.



Odchylky ve skloňování komparativu

Komparativy druhého stupňování mívají stažené tvary v ak. sg. maskulina a v nom. i ak. pl. obou rodů.



singulár plurál
m. a f. n. m. a f. n.
nominativ μείζων μεῖζον μείζους | μείζονες μείζω | μείζονα
genitiv μείζονος μείζονος μείζόνων μείζόνων
dativ μείζονι μείζονι μείζοσι μείζοσι
akuzativ μείζω | μείζονα μεῖζον μείζους | μείζονας μείζω | μείζονα



Stupňování adverbií

Úkol: Zopakujte si tvoření adverbií a první i druhý způsob stupňování adjektiv.

Jako stupňované tvary adverbií se používají tvary komparativů a superlativů příslušných adjektiv:

  1. Jako komparativ adverbia se používá ak. sg. neutra komparativu příslušného adjektiva
  2. Jako superlativ adverbia se používá ak. pl. neutra superlativu příslušného adjektiva

Příklady stupňování adverbií

pozitiv komparativ superlativ
δικαίως δικαιότερον δικαιότατα
βαρέως βαρύτερον βαρύτατα
ἀληθῶς ἀληθέστερον ἀληθέστατα
ἀφρόνως ἄφρονέστερον ἄφρονέστατα
πολύ πλέον πλεῖστα
ταχέως τάχιον τάχιστα
ἀγαθῶς κρεῖττον, ἄμεινον κράτιστα, ἄριστα



Použití stupňovaných tvarů

Komparativ

Komparativ je tvar, kterým se vyjadřuje, že něco nebo někdo má vyšší míru vlastnosti než to, co se bere za základ srovnání. Přitom základem srovnání může být:

  1. Jiná věc nebo osoba. - V takovém případě se základ srovnání vyjadřuje:
    • genitivem (tzv. genitiv srovnávací) τί ἰσχυρότερον λέοντος; - Co je silnější než lev? (Sd 14,18)
    • srovnávací částicí - νῦν γὰρ ἐγγύτερον ... ἡ σωτηρία ἢ ὅτε ἐπιστεύσαμεν - Nyní je naše spása blíže, než když jsme uvěřili (Řím 13,11)
  2. Střed hodnotové stupnice, hodnotový standard. - V takovém případě se základ srovnání nevyjadřuje.



Superlativ

Superlativ je tvar, kterým se vyjadřuje, že něco nebo někdo má míru vlastnosti dosahující míry maxima. Přitom základem srovnání může být:

  1. Skupina osob, druh nebo třída věcí apod. - V takovém případě se základ srovnání vyjadřuje genitivem (tzv. genitiv celkový). U takového genitivu může být někdy také předložka (nejčastěji ἐκ nebo ἀπο):
    • ὁ δὲ ὄφις ἦν φρονιμώτατος τῶν θηρίων τῶν ἐπὶ τῆς γῆς - Had byl nejchytřejší ze všech pozemských zvířat. (Gn 3,1)
  2. Střed hodnotové stupnice, hodnotový standard. - V takovém případě se základ srovnání nevyjadřuje: ὁ φωστὴρ αὐτῆς ὁμοῖος λίθῳ τιμιωτάτῳ - Její jas se podobal předrahocennému kameni. (Zj 21,11)