Obsahové věty s konjunktivem a účelové věty

Funkce konjunktivů se významně liší podle toho, jsou-li použity ve větě hlavní, nebo vedlejší. Zatímco v hlavních větách je konjunktiv plnovýznamovým reprezentantem subjektivního vztahu podmětu k budoucímu ději, ve větách vedlejších se jeho užití formalizuje podle gramatických pravidel. - Konjunktivy ve vedlejších větách jsou často jen jakýmsi formálním pokračováním subjektivního vztahu k budoucnosti, který vyjadřuje buď řídící sloveso ve větě hlavní (u vět snahových a obavných), nebo logicko-sémantická struktura vedlejší věty samé (u vět účelových):

Věty snahové

Snahové věty jsou věty předmětné (ptáme se na ně otázkou "co?", "o co?" apod.). Představují předmět takových sloves, která znamenají vůli, snahu a péči. V češtině mají spojku "aby" a kondicionál, v řečtině spojky ἵνα, ὅπως, ὡς a konjunktiv, nebo indikativ futura. Při záporu se v nich používá záporka μὴ.

  • Ἐρωτῶ σε οὖν, πάτερ, ἵνα πέμψῃς αὐτὸν εἰς τὸν οἶκον τοῦ πατρός μου - Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do mého otcovského domu. (Lk 16,27)
  • ...ἐρωτῶν αὐτὸν, ὅπως ἐλθὼν διασώσῃ τὸν δοῦλον αὐτοῦ. - ...žádaje ho, aby přišel a zachránil jeho služebníka. (Lk 7,3)
  • Καὶ παρεκάλουν αὐτὸν, ἵνα μόνον ἅψωνται τοῦ κρασπέδου τοῦ ἱματίου αὐτοῦ. - A prosili ho, aby se mohli jen dotknout lemu jeho pláště. (Mt 14,36)



Věty obavné

Obavné věty jsou věty představující předmět slovesa, které vyjadřuje strach a obavu. V češtině mívají většinou spojku "aby" a kondicionál, nebo "že" a indikativ. V řečtině jsou to záporné konjunktivní věty bez spojky (spojku zastupuje záporka μὴ). Můžeme rozlišit dva případy podle toho, jedná-li se o obavu z toho, že se něco stane, nebo naopak z toho, že se něco nestane.

  1. Obavná věta se záporkou μὴ - překládá se "aby ne" nebo "že":
    • φοβούμενοι μὴ εἰς τὴν Σύρτιν ἐκπέσωσιν - ...a báli se, aby nenarazili na útesy (Syrtis - útesy u libyjského pobřeží) / že narazí na útesy (Sk 27,17)
    • φοβοῦμαι γὰρ, μή πως ἐλθὼν... εὕρω ὑμᾶς - Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, nenašel... / že až přijdu, tak vás najdu... (2 Kor 12,20)
  2. Obavná věta se zdvojenou záporkou μὴ οὐ - překládá se "aby" nebo "že ne":
    • φοβοῦμαι, μή οὐ ἔλθῃ - Bojím se, že nepřijde. (V Novém zákoně se tato forma nikde nevyskytuje.)



Věty účelové

Účelové věty jsou věty příslovečné (ptáme se na ně otázkou "proč?", "za jakým účelem?"). V češtině mají spojku "aby" a kondicionál, v řečtině spojky ἵνα, ὅπως, ὡς a konjunktiv, nebo indikativ futura. Při záporu se v nich používá záporka μὴ.

  • Οὗτός ἐστιν ὁ κληρονόμος, ἀποκτείνωμεν αὐτόν, ἵνα ἡμῶν γένηται ἡ κληρονομία. To je dědic, zabijme ho, aby bylo dědictví naše. (Lk 20,14)
  • Ἑτοιμάσατε ἡμῖν τὸ πάσχα, ἵνα φάγωμεν. - Připravte nám velikonočního beránka, abychom se najedli. (Lk 22,8)
  • Οὐ γὰρ ἀπέστειλεν ὁ θεὸς τὸν υἱὸν εἰς τὸν κόσμον, ἵνα κρίνῃ τὸν κόσμον... - Bůh totiž neposlal syna na svět, aby svět soudil (Jn 3,17)

Poznámka: V koiné se občas vyskytují konjunktivní věty s ἵνα i ve významu účinkovém ("takže").