Deklinace

Řečtina má tři deklinace, to znamená tři základní způsoby, jak se skloňují substantiva a adjektiva. Vzorů je však v řečtině v každé deklinaci více. V této kapitole probereme většinu vzorů deklinace 1. a 2.

Substantiva a adjektiva v novozákonní řečtině měla pět pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ; a dvě čísla: singulár a plurál (attičtina měla ještě duál, který se ale v Novém zákoně už nevyskytuje). Řecká jména rozlišovala tři jmenné rody: maskulinum, femininum, neutrum.

Při výkladu deklinací budeme rozdělovat slovo na kmen a koncovku. Jako kmen budeme chápat tu část slova, která zůstává ve všech pádech stejná, jako koncovku tu část, která se mění a je v každém pádě jiná. Každá koncovka u jmenného tvaru je nositelem dvou gramatických informací: 1. o jaký jde pád; 2. o jaké jde číslo. Kmen a koncovka se píší dohromady, my však budeme v gramatických tabulkách pro větší zřetelnost často kmen a koncovku oddělovat rozdělovacím znaménkem.

Při studiu slovíček je třeba si kromě významu slova zapamatovat také informace o rodu a deklinaci substantiva. V jaké formě se tyto informace ve slovnících a gramatikách sdělují, ještě objasníme.

Člen

Řečtina podobně jako angličtina, němčina, francouzština a další jazyky má člen. Na rozdíl od nich však nemá člen určitý a neurčitý, ale pouze člen určitý, který se skloňuje podle 1. a 2. deklinace. Člen nemá vokativ.


singulár plurál
maskulinum femininum neutrum maskulinum femininum neutrum
nominativ τό οἱ αἱ τά
genitiv τοῦ τῆς τοῦ τῶν τῶν τῶν
dativ τῷ τῇ τῷ τοῖς ταῖς τοῖς
akuzativ τόν τήν τό τούς τάς τά



Otázky:

  1. V čem se liší deklinace maskulina a neutra?
  2. V čem se podobají pády deklinace maskulina a feminina?
  3. V kterém pádě mají všechny rody stejný tvar?
  4. Co je charakteristické pro dativ singuláru i plurálu všech rodů? (nápověda: iótová dvojhláska)
  5. Co je charakteristické pro nominativ singuláru i plurálu maskulina i feminina ve srovnání s ostatními pády?

Zapamatujte si: Člen neutra se skloňuje podle stejné deklinace jako člen maskulina. Rozdíly, které jsou mezi oběma skloňováními patrné, spočívají především v tom, že v řečtině platí obecně pro deklinaci všech neuter dvě pravidla, která je moudré si zapamatovat. - Usnadní to studium dalších vzorů:

  1. Řecká neutra mají v nominativu, akuzativu a vokativu v každém čísle vždy stejnou koncovku.
  2. Řecká neutra mají v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu vždy koncovku .

1. deklinace feminin

Feminina mají v 1. deklinaci tři vzory. Jako první uvedeme ἡ ψυχή, -ῆς - "duše", který můžeme pokládat za základní, protože má koncovky stejné jako člen. I tady při skloňování dochází ke změnám nebo posunům přízvuků, závislým na poloze přízvuku v nominativu singuláru. Znalost přízvuků se opět nevyžaduje.


singulár plurál
nominativ ἡ ψυχ-ή αἱ ψυχ-αί
genitiv τῆς ψυχ-ῆς τῶν ψυχ-ῶν
dativ τῇ ψυχ-ῇ ταῖς ψυχ-αῖς
akuzativ τὴν ψυχ-ήν τὰς ψυχ-άς
vokativ ὦ ψυχ-ή ὦ ψυχ-αί

Otázky:

  1. Liší se v některých pádech deklinace členu a deklinace substantiva?
  2. S kterým pádem se shoduje vokativ singuláru a plurálu?

Koncovky dalších dvou vzorů se v singuláru od členu liší. Oba jsou charakteristické tím, že mají v nominativu singuláru . Toto se buď uchovává ve všech pádech (deklinace alfa purum = "alfa čisté"), nebo přechází v genitivu a dativu sg. v (deklinace alfa impurum = "alfa nečisté"). Právě tím se oba vzory liší. S přízvuky je tomu podobně jako u předchozích vzorů.
Vzor pro alfa purum bude ἡ ἡμέρα, -ας - "den"; pro alfa impurum ἡ δόξα, -ης - "sláva".



alfa purum
alfa impurum
singulár plurál singulár plurál
nominativ ἡ ἡμέρ-α αἱ ἡμέρ-αι ἡ δόξ-α αἱ δόξ-αι
genitiv τῆς ἡμέρ-ας τῶν ἡμερ-ῶν τῆς δόξ-ης τῶν δοξ-ῶν
dativ τῇ ἡμέρ-ᾳ ταῖς ἡμέρ-αις τῇ δόξ-ῃ ταῖς δόξ-αις
akuzativ τὴν ἡμέρ-αν τὰς ἡμέρ-ας τὴν δόξ-αν τὰς δόξ-ας
vokativ ὦ ἡμέρ-α ὦ ἡμέρ-αι ὦ δόξ-α ὦ δόξ-αι

Otázky a úkoly:

  1. Všimněte si, v kterých pádech se u jednotlivých vzorů liší koncovky vzoru od členu.
  2. Ověřte, v kterých pádech se oba vzory liší od sebe navzájem.
  3. S kterým pádem se také zde shoduje vokativ singuláru a plurálu obou vzorů?

Zapamatujte si:

  • Zopakujte si body 1-4 z části "zapamatujte si" z oddílu o 2. deklinaci.
  • Definice 1: Podle vzoru ἡ ψυχή, -ῆς se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku a v genitivu singuláru koncovku -ης.
  • Definice 2: Podle vzoru ἡ ἡμέρα, -ας se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku a v genitivu singuláru koncovku -ας.
  • Definice 3: Podle vzoru ἡ δόξα, -ης se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru
    koncovku a v genitivu singuláru koncovku -ης.
  • Příslušnost substantiva k vzoru ἡ ἡμέρα, -ας, nebo ἡ δόξα, -ης lze poznat ještě podle toho, jaká hláska předchází koncovce: Předchází-li před koncovkou hláska ε, ι nebo ρ, patří substantivum k vzoru ἡ ἡμέρα, -ας.



2. deklinace maskulin a neuter

Maskulina a neutra se ve 2. deklinaci skloňují velmi podobně jako člen. Při skloňování dochází většinou ke změnám nebo posunům přízvuků. K jakým, to závisí na poloze přízvuku v nominativu singuláru. Znalost přízvuků se však nebude u substantiv vyžadovat.
Vzor pro maskulinum bude ὁ λόγος, -ου - "slovo, řeč"; pro neutrum τὸ δῶρον, -ου - "dar".
(Pozor na změnu uspořádání tabulky.)


maskulinum
neutrum
singulár plurál singulár plurál
nominativ ὁ λόγ-ος οἱ λόγ-οι τὸ δῶρ-ον τὰ δῶρ-α
genitiv τοῦ λόγ-ου τῶν λόγ-ων τοῦ δώρ-ου τῶν δώρ-ων
dativ τῷ λόγ-ῳ τοῖς λόγ-οις τῷ δώρ-ῳ τοῖς δώρ-οις
akuzativ τὸν λόγ-ον τοὺς λόγ-ους τὸ δῶρ-ον τὰ δῶρ-α
vokativ ὦ λόγ-ε ὦ λόγ-οι ὦ δῶρ-ον ὦ δῶρ-α



Otázky a úkoly:

  1. Ve kterých pádech se u jednotlivých rodů liší deklinace členu a deklinace substantiva?
  2. Zopakujte si pravidla o neutrech, která jsme uváděli pro deklinaci substantiv, a ověřte, zda platí.
  3. S kterým pádem se shoduje vokativ plurálu maskulina?

Zapamatujte si:

  • Slovíčko , které stojí ve vokativu na místě členu, není člen, ale citoslovce, které se u vokativu původně používalo pravidelně.
  • Příslušnost substantiva ke vzoru se pozná podle koncovek nominativu a genitivu singuláru.
  • Rod substantiva se pozná podle členu.
  • Při studiu slovíček je proto nutné si kromě významu pamatovat člen, tvar nominativu a tvar (nebo alespoň koncovku) genitivu: ὁ λόγος, -ου - "slovo, řeč", nebo ὁ λόγος, τοῦ λόγου - "slovo, řeč".
  • Definice 1: Podle vzoru ὁ λόγος, -ου se skloňují substantiva, která mají v nominativu singuláru koncovku class="gr">-ος a v genitivu singuláru koncovku -ου.
  • Definice 2: Podle vzoru τὸ δῶρον, -ου se skloňují neutra, která mají v nominativu singuláru
    koncovku -ον a v genitivu singuláru koncovku -ου.

1. deklinace maskulin

Skloňování maskulin 1. deklinace se od skloňování feminin v některých pádech liší a podobně jako u feminin, je i tady několik vzorů. Nejrozšířenější jsou substantiva, která se skloňují podle vzoru ὁ μαθητής, τοῦ μαθητοῦ - "učedník, žák". Tento vzor je obdobou femininního vzoru ἡ ψυχή, -ῆς.



singulár plurál
nominativ ὁ μαθητ-ής οἱ μαθητ-αί
genitiv τοῦ μαθητ-οῦ τῶν μαθητ-ῶν
dativ τῷ μαθητ-ῇ τοῖς μαθητ-αῖς
akuzativ τὸν μαθητ-ήν τοὺς μαθητ-άς
vokativ ὦ μαθητ-ά ὦ μαθητ-αί

Otázky:

  1. V kterých pádech se liší koncovky této deklinace od vzoru ἡ ψυχή?
  2. V kterých pádech se shodují koncovky této deklinace se vzorem ὁ λόγος?
  3. Ve kterých pádech se liší koncovky této deklinace od vzoru ἡ ψυχή i od vzoru ὁ λόγος?

Další vzor je obdobou femininního vzoru ἡ ἡμέρα, -ας: ὁ νεανίας, -ου - "mladík"



singulár plurál
nominativ ὁ νεανί-ας οἱ νεανί-αι
genitiv τοῦ νεανί-ου τῶν νεανι-ῶν
dativ τῷ νεανί-ᾳ τοῖς νεανί-αις
akuzativ τὸν νεανί-αν τοὺς νεανί-ας
vokativ ὦ νεανί-α ὦ νεανί-αι

Otázky a úkoly:

  1. Srovnejte deklinaci vzorů ὁ μαθητ-ής a ὁ νεανί-ας. Jak se liší a jak se shodují?
  2. Připomeňte si z posledního bodu k zapamatování v kapitole o 1. deklinaci feminin, které hlásky předcházejí před koncovkami u vzorů typu alfa purum, k nimž ὁ νεανίας také patří.

Další vzor - ὁ τελώνης, -ου ("celník") je obdobný deklinaci substantiva ὁ μαθητής. Liší se od něho pouze ve vokativu singuláru, kde má koncovku -η (ὦ τελώνη - "celníku!").



singulár plurál
nominativ ὁ τελών-ης οἱ τελών-αι
genitiv τοῦ τελών-ου τῶν τελων-ῶν
dativ τῷ τελών-ῃ τοῖς τελών-αις
akuzativ τὸν τελών-ην τοὺς τελών-ας
vokativ ὦ τελών-η ὦ τελών-αι

Zapamatujte si:

  • Definice 1: Podle vzoru ὁ μαθητής, -οῦ se skloňují maskulina, která mají v nominativu singuláru koncovku -της a v genitivu singuláru koncovku -του.
  • Definice 2: Podle vzoru ὁ νεανίας, -ου se skloňují maskulina, která mají v nominativu singuláru koncovku -ας a v genitivu singuláru koncovku -ου.
  • Definice 3: Podle vzoru ὁ τελώνης, -ου se skloňují maskulina, která mají v nominativu singuláru koncovku -ης a v genitivu singuláru koncovku -ου, před kterými ale předchází jiná hláska než τ.
  • O tom, jakou koncovku bude mít u typů ὁ μαθητής a ὁ τελώνης substantivum ve vokativu, se rozhoduje podle souhlásky, která předchází před koncovkou.



2. deklinace feminin

Feminina 2. deklinace se skloňují stejně jako maskulina. Vzorem bude substantivum ἡ ὁδός, τῆς ὁδοῦ - "cesta".



singulár plurál
nominativ ἡ ὁδ-ός αἱ ὁδ-οί
genitiv τῆς ὁδ-οῦ τῶν ὁδ-ῶν
dativ τῇ ὁδ-ῷ ταῖς ὁδ-οῖς
akuzativ τὴν ὁδ-όν τὰς ὁδ-ούς
vokativ ὦ ὁδ-έ ὦ ὁδ-οί

Zopakujte si:

  • Rod substantiva se pozná podle členu, nikoli podle koncovky.
  • Příslušnost substantiva k deklinaci závisí na koncovkách nom. a gen. sg., nikoli na členu.
  • Při studiu slovíček je nutné si kromě významu pamatovat člen, tvar nominativu a tvar (nebo alespoň koncovku) genitivu: ἡ ὁδός, τῆς ὁδοῦ - "cesta".

Zapamatujte si: Podle vzoru ἡ ὁδός, -οῦ se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku -ος a v genitivu singuláru koncovku -ου.



Adjektiva 1. a 2. deklinace

Podle vzorů 1. a 2. deklinace se skloňují také adjektiva. Ta se dělí do dvou skupin podle toho, jestli mají ve femininu zvláštní koncovku, nebo se u nich ve femininu užívá koncovka stejná jako v maskulinu:

  1. adjektiva dvojvýchodná - mají jeden tvar společný pro maskulinum a femininum, který se skloňuje podle vzoru ὁ λόγος, a zvláštní tvar pro neutrum, který se skloňuje podle vzoru τὸ δῶρον: διάβολος, -ον - "pomlouvačný"; ἀκάθαρτος, -ον - "nečistý"
  2. adjektiva trojvýchodná - mají zvláštní tvar pro maskulinum, který se skloňuje podle vzoru ὁ λόγος, zvláštní tvar pro neutrum, který se skloňuje podle vzoru τὸ δῶρον, a zvláštní tvar pro femininum, který se skloňuje podle vzorů feminina:
    • podle vzoru ἡ ἡμέρα, jestliže před koncovkou předchází hlásky ε, ι nebo ρ, (srovnej výklad ke vzoru ἡ ἡμέρα): ἅγιος, -α, -ον - "svatý"; δίκαιος, -α, -ον - "spravedlivý"; νεκρός, -ά, -όν - "mrtvý"
    • podle vzoru ἡ ψυχή, jestliže před koncovkou předchází hláska jiná: καλός, -ή, -όν - "dobrý, krásný"



Skloňování substantiv v kombinaci s adjektivy

Adjektiva se v řečtině kombinují se substantivy stejným způsobem jako v češtině - u substantiv rodu mužského bývají ve tvaru maskulina, u substantiv rodu ženského ve tvaru feminina a u substantiv rodu středního ve tvaru neutra (mladá žena, mladý pán, malé dítě). Například:

ὁ δίκαιος λόγος - "spravedlivé slovo"

ἡ καλὴ ψυχή - "dobrá duše"

τὸ καλὸν δῶρον - "krásný dar"

O volbě tvaru adjektiva rozhoduje rod substantiva. To vypadá logicky a jednoduše. Platí to ale i v těch případech, kde to už tak jednoduché není:

ἡ καλὴ ὁδός - "dobrá cesta" (femininum 2. deklinace)

ἡ ἀκάθαρτος ψυχή - "nečistá duše" (dvojvýchodné adjektivum)

Zapamatujte si:

  • O volbě tvaru adjektiva rozhoduje rod substantiva, ke kterému se adjektivum vztahuje (např. jako přívlastek).
  • Rod substantiva se pozná podle členu, nikoli podle koncovek.
  • Při skloňování slovních spojení obsahujících člen, adjektivum a substantivum mohou být koncovky všech těchto tří slov zcela odlišné.

Příklad skloňování slovního spojení ἡ δικαία ὁδός ("spravedlivá cesta"):



singulár plurál
nominativ ἡ δικαί-α ὁδ-ός αἱ δίκαι-αι ὁδ-οί
genitiv τῆς δικαί-ας ὁδ-οῦ τῶν δικαί-ων ὁδ-ῶν
dativ τῇ δικαί-ᾳ ὁδ-ῷ ταῖς δικαί-αις ὁδ-οῖς
akuzativ τὴν δικαί-αν ὁδ-όν τὰς δικαί-ας ὁδ-ούς
vokativ ὦ δικαί-α ὁδ-έ ὦ δίκαι-αι ὁδ-οί



Všimněte si:

  • Podle členu je zřejmé, že substantivum ἡ ὁδός je femininum.
  • Protože substantivum je femininum, použije se femininní tvar adjektiva δίκαιος, -α, -ον.
  • Adjektivum δικαία se skloňuje podle vzoru ἡ ἡμέρα, protože před jeho koncovkou předchází hláska ι.
  • Substantivum se skloňuje jako λόγος, protože má v nominativu singuláru koncovku -ος a v genitivu singuláru koncovku -ου.

Stažená adjektiva 1. a 2. deklinace

Úkoly

V řečtině se vyskytují adjektiva, která se skloňují podle 1. a 2. deklinace, ale mají tvary se staženými koncovkami. Stažení se ovšem projevuje (nehledíme-li na přízvuk) pouze v koncovkách nom. a ak. sg. m. a n. Tato adjektiva označují většinou látku nebo barvu (χρυσοῦς - "zlatý", σιδηροῦς - "železný").



singulár plurál
maskulinum femininum neutrum maskulinum femininum neutrum
nominativ χρυσοῦς χρυσῆ χρυσοῦν χρυσοῖ χρυσαῖ χρυσᾶ
genitiv χρυσοῦ χρυσῆς χρυσοῦ χρυσῶν χρυσῶν χρυσῶν
dativ χρυσῷ χρυσῇ χρυσῷ χρυσοῖς χρυσαῖς χρυσοῖς
akuzativ χρυσοῦν χρυσῆν χρυσοῦν χρυσοῦς χρυσᾶς χρυσᾶ



Stažené adjektivum se skloňováním typu alfa purum:



singulár plurál
maskulinum femininum neutrum maskulinum femininum neutrum
nominativ σιδηροῦς σιδηρᾶ σιδηροῦν σιδηροῖ σιδηραῖ σιδηρᾶ
genitiv σιδηροῦ σιδηρᾶς σιδηροῦ σιδηρῶν σιδηρῶν σιδηρῶν
dativ σιδηρῷ σιδηρᾷ σιδηρῷ σιδηροῖς σιδηραῖς σιδηροῖς
akuzativ σιδηροῦν σιδηρᾶν σιδηροῦν σιδηροῦς σιδηρᾶς σιδηρᾶ



Historická poznámka k 1. a 2. deklinaci

Když se mluví o 1. a 2. deklinaci v gramatikách, říká se první často a-kmenová a druhé o-kmenová. To znamená, že kmen substantiv 1. deklinace má končit na "a" (ψυχα-) a kmen 2. deklinace na "o" (λογο-). Avšak tento úzus gramatik vychází ze starší podoby řečtiny a držet se ho doslova není pro základní výuku koiné. V historickém vývoji jazyka došlo totiž k tomu, že tyto kmenové samohlásky v mnoha pádech "srostly" s koncovkami, nebo prošly jinými změnami (změna "á" na "é" u ἡ ψυχή), takže je při výuce nutné chápat jako koncovky právě tyto "srostliny" původních koncovek a kmenové samohlásky.

3. deklinace

Dosud jsme probrali dvě řecké deklinace - 1. (a-kmenovou) a 2. (o-kmenovou) - i se všemi jejich vzory. V řečtině jsou deklinace tři. Třetí z nich je ve srovnání s předchozími rozvětvenější. Má celou řadu vzorů, které se mezi sebou liší především tím, na jakou hlásku končí jejich kmen, který se u substantiva 3. deklinace určí odtržením koncovky v gen. sg. (-ος - srov. tabulku). Podle různých vzorů třetí deklinace se skloňují substantiva různých rodů a u některých kmenů (-nt-, -n-, -s-, -y-) figurují také adjektiva.

Pádové přípony jsou u této deklinace sice stejné, ale někdy tvoří sloučením s kmenovým zakončením odlišné koncovky, a proto jí budeme muset věnovat několik lekcí.

Vzhledem k tomu, že jsou pádové přípony ve 3. deklinaci jednotné, je výhodné naučit se nejprve je a potom koncovky odvozovat.



Pádové přípony 3. deklinace



singulár plurál
nominativ -ς | pouhý kmen -ες | -α
genitiv -ος -ων
dativ -σι
akuzativ -α | -ν -ας | -α
vokativ nom. | pouhý kmen nom.

Poznámka: Varianta -α v nom. a ak. pl. platí pro neutra. Varianty v nom. a ak. sg. se uplatňují u některých vzorů. Upozorníme na to v příslušných kapitolách.

Ražené kmeny

První skupinu vzorů, kterou se budeme zabývat, představují vzory s kmenem zakončeným na raženou hlásku.

Zopakujte si z kapitoly o třídění hlásek:

  1. Které souhlásky jsou souhlásky ražené?
  2. Do jakých skupin se ražené souhlásky dělí a podle jakých kritérií?
  3. Jak se jednotlivé druhy ražených souhlásek chovají ve futurálním kmeni?

Podle druhu ražené souhlásky existují ve 3. deklinaci tři skloňovací vzory pro maskulina a feminina.

Poznámka: Všimněte si charakteristického chování ražené kmenové souhlásky v těch pádech, kde po ní následuje koncovka začínající na (nom., popř. vok. sg. a dat. pl.). Každá z ražených hlásek se chová stejně jako ve futuru.



Kmeny zadopatrové a retné (zakončené na -κ, -γ, -χ a -π, -β, -φ)

Vzor zadopatrových substantiv ἡ σάρξ, τῆς σαρκός - "tělo" (živého tvora) - má kmen σαρκ-.

Vzor retných ὁ Ἄραψ, τοῦ Ἄραβος - "Arab" - má kmen Ἄραβ-



zadopatrové retné kmeny


singulár plurál singulár plurál
nominativ ἡ σάρξ αἱ σάρκες ὁ Ἄραψ οἱ Ἄραβες
genitiv τῆς σαρκός τῶν σαρκῶν τοῦ Ἄραβος τῶν Ἀράβων
dativ τῇ σαρκί ταῖς σαρξί τῷ Ἄραβι τοῖς Ἄραψι
akuzativ τὴν σάρκα τὰς σάρκας τὸν Ἄραβα τοὺς Ἄραβας
vokativ ὦ σάρξ ὦ σάρκες ὦ Ἄραψ ὦ Ἄραβες



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru σάρξ, -κός se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na a v gen. sg. mají koncovku -ος.
  • U jiných vzorů může kmen končit na jinou zadopatrovou hlásku (-κ-, -γ-, nebo -χ-).
  • Podle vzoru Ἄραψ, -βος se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na a v gen. sg. mají koncovku -ος.
  • U jiných vzorů může kmen končit na jinou retnou hlásku (-π-, -β-, nebo -φ-).



Kmeny zubné (zakončené na -τ, -δ, -θ)

Vzor pro maskulina a feminina ἡ ἐλπίς, τῆς ἐλπίδος - "naděje" - má kmen ἐλπίδ-.

Vzor pro neutra τὸ σῶμα, τοῦ σώματος - "tělo" (živého tvora), "těleso" (geometrické) - má kmen σώματ-



mask. a fem. neutr.


singulár plurál singulár plurál
nominativ ἡ ἐλπίς αἱ ἐλπίδες τὸ σῶμα τὰ σώματα
genitiv τῆς ἐλπίδος τῶν ἐλπίδων τοῦ σώματος τῶν σωμάτων
dativ τῇ ἐλπίδι ταῖς ἐλπίσι τῷ σώματι τοῖς σώμασι
akuzativ τὴν ἐλπίδα τὰς ἐλπίδας τὸ σῶμα τὰ σώματα
vokativ ὦ ἐλπίς ὦ ἐλπίδες τὸ σῶμα τὰ σώματα



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ἐλπίς, -δος se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na a v gen. sg. mají koncovku -ος.
  • U jiných vzorů může kmen končit na jinou zubnou hlásku (-τ-, -δ-, nebo -θ-).
  • Zvláštní skupinu maskulin a feminin u zubných kmenů třetí deklinace tvoří substantiva, která jsou v nom. sg. paroxytona ("paroxytonon" viz kapitolu o přízvuku). Paroxytona zubných kmenů mají na rozdíl od vzoru ἡ ἐλπίς, -δος v ak. sg. koncovku . V ostatních pádech jsou koncovky obou typů shodné. Nejfrekventovanějším slovem tohoto typu je v Novém zákoně ἡ χάρις, τῆς χάριτος - "milost, vděčnost", které má tedy ak. sg. tvar τὴν χάριν.
  • Podle vzoru τὸ σῶμα, -ατος se skloňují substantiva (všechna jsou neutra), která v nom. sg. končí až na několik výjimek (uvedeny níže) na -μα a v gen. sg. mají zakončení -ατος.
  • Kmenové -τ- vzoru τὸ σῶμα, -ατος mizí v nom., ak. a vok. sg., kde by se ocitlo na konci slova, protože na konci plnovýznamového řeckého slova může být pouze samohláska, nebo souhláska ν, ς, nebo ρ. Jiné hlásky na konci slova v řečtině stát nemohou.
  • Důležité výjimky:
    • Často se vyskytují zejména tři slova: τὸ φῶς, τοῦ φωτός - "světlo", τὸ ὕδωρ, τοῦ ὕδατος - "voda", τὸ oὖς, τοῦ ὠτός - "ucho"; dále se v biblických textech vyskytuje např. τὸ μέλι, τοῦ μέλιτος - "med".
    • Tato slova se skloňují stejně jako τὸ σῶμα, -ατος, pouze v nom., ak. a vok. sg. mají jiné zakončení než -μα.

Úkoly:

  1. Zopakujte si pravidla pro deklinaci neuter (viz kapitolu o členu).
  2. Zopakujte si, jak se kombinují a skloňují substantiva s adjektivy (viz kapitolu Adjektiva 1. a 2. deklinace).



Příklad skloňování jména 3. deklinace s adjektivem 1. deklinace

Příklad skloňování slovního spojení ἡ δικαία ἐλπίς ("spravedlivá naděje"):



singulár plurál
nominativ ἡ δικαία ἐλπίς αἱ δίκαιαι ἐλπίδες
genitiv τῆς δικαίας ἐλπίδος τῶν δικαίων ἐλπίδων
dativ τῇ δικαίᾳ ἐλπίδι ταῖς δικαίαις ἐλπίσι
akuzativ τὴν δικαίαν ἐλπίδα τὰς δικαίας ἐλπίδας
vokativ ὦ δικαία ἐλπίς ὦ δίκαιαι ἐλπίδες



Kmeny -nt-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou substantiva, jejichž kmen končí na skupinu dvou souhlásek ντ. Je to velmi frekventovaná skupina, protože do ní patří většina řeckých participií (o nich dále). Všechna ντ-kmenová substantiva jsou maskulina. Pokud se u ντ-kmenů vyskytují také neutra, jsou to neutrální tvary participií a zájmenného adjektiva (o nich později). Feminina u ντ-kmenů nejsou žádná. V této kapitole budeme mluvit o dvou nejrozšířenějších skupinách ντ-kmenů, které se liší tím, jaká samohláska předchází před souhláskovou skupinou ντ.



Deklinace jmen se samohláskou ο před skupinou ντ

Vzor ὁ ἄρχων, τοῦ ἄρχοντος - "vladař, úředník, předák"



singulár plurál
nominativ ὁ ἄρχων οἱ ἄρχοντες
genitiv τοῦ ἄρχοντος τῶν ἀρχόντων
dativ τῷ ἄρχοντι τοῖς ἀρχoῦσι
akuzativ τὸν ἄρχοντα τοὺς ἄρχοντας
vokativ ὦ ἄρχον ὦ ἄρχοντες



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ὁ ἄρχων, -οντος se skloňují maskulina, která mají v nom. sg. koncovku -ων a v gen. sg. koncovku -οντος.
  • Dlouhé "ω" se v koncovce vyskytuje pouze v nom. sg.; v ostatních pádech je krátké "o".
  • Nom. sg. nekončí na sígma (není tzv. sigmatický) - tvoří ho pouhý zdloužený kmen.
  • Vok. sg. je roven pouhému kmeni, tentokrát nedlouženému.
  • Skupina ντ zůstává v kmeni celá pouze tehdy, když za ní následuje nějaká koncovka, protože řecké slovo nemůže končit na hlásku τ. (Zopakujte si z kapitoly Ražené kmeny, z části "Zapamatujte si" u vzoru τὸ σῶμα, na které hlásky může končit řecké slovo.)
  • Zakončení dat. pl. všech jmen, která se skloňují podle tohoto vzoru, je z důvodu hláskoslovných změn -ουσι (skupina ντ zmizela zcela).

Poznámka pro zvídavé: Existují také jména se samohláskou ο před skupinou ντ, která mají nom. sg. sigmatický. Jeho zakončení je pak analogické k dat. pl.: ὁ ὀδούς, τοῦ ὀδόντος - "zub".



Deklinace jmen se samohláskou α před skupinou ντ

Substantiv, která mají před ντ samohlásku α, není mnoho a nejsou příliš frekventovaná. Substantivum ὁ γίγας, τοῦ γίγαντος - "obr", které se používá jako vzor pro tento typ, se v Novém zákoně vůbec nevyskytuje. Přesto se tento typ ντ-kmenů vyskytuje velmi hojně, a to díky participiu sigmatického aoristu (o něm až v dalších kapitolách) a díky velmi frekventovanému zájmennému adjektivu πᾶς, πᾶσα, πᾶν - "každý, -á, -é; všechen, všechna, všechno", které v maskulinu a neutru náleží k těmto kmenům.



singulár plurál
m. f. n. m. f. n.
nominativ πᾶς πᾶσα πᾶν πάντες πᾶσαι πάντα
genitiv παντός πάσης παντός πάντων πασῶν πάντων
dativ παντί πάσῃ παντί πᾶσι πάσαις πᾶσι
akuzativ πάντα πᾶσαν πᾶν πάντας πάσας πάντα



Úkoly:

  1. Zopakujte si znovu pravidla pro deklinaci neuter v kapitole o členu (pokud je ještě neovládáte) a ověřte, že platí i zde.
  2. Než si přečtete následující odstavec, zkuste sami najít odpověď na otázku, podle jakého vzoru se skloňuje femininum πᾶσα.

Zapamatujte si:

  • Nom. sg. maskulina je sigmatický, nom. sg. neutra sigmatický není.
  • V nom. sg. maskulina a v dat. pl. maskulina a neutra se ντ před σ ztrácí podobně jako v dat. pl. u jmen typu ὁ ἄρχων, -οντος.
  • Vok. sg. je roven většinou pouhému kmeni (ὦ γίγαν). U πᾶς, πᾶσα, πᾶν je ale stejný jako nominativ.
  • Skupina ντ zůstává v kmeni pouze tehdy, když za ní následuje nějaká koncovka.
  • Femininum πᾶσα se skloňuje podle vzoru pro alfa impurum: ἡ δόξα, -ης.

Kmeny -n-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou jména, jejichž kmen končí na souhlásku -ν-. Tato skupina zahrnuje substantiva i adjektiva.

Substantiva ν-kmenů jsou maskulina a feminina. Lze je rozdělit do přehledné tabulky podle toho, jaké samohlásky se vyskytují před kmenovou souhláskou, a podle toho, jaká je jejich délka v jednotlivých pádech. Odborně se mluví o tzv. kvantitativních stupních kmenů. U ν-kmenů se vyskytují stupně dva:

  1. kmen ve stupni plném - má před kmenovým -ν- samohlásku krátkou
  2. kmen ve stupni dlouhém - má před kmenovým -ν- samohlásku dlouhou
kvalita samohlásky
před kmenovou
souhláskou
typ kvantitativní stupeň kmene
nominativ sg. další pády sg. i pl. vokativ sg.
samohláska kvality "e" 1 dlouhý stupeň (η) dlouhý stupeň (η) dlouhý stupeň (η)
2 dlouhý stupeň (η) plný stupeň (ε) dlouhý stupeň (η)
2b dlouhý stupeň (η) plný stupeň (ε) plný stupeň (ε)
samohláska kvality "o" 3 dlouhý stupeň (ω) dlouhý stupeň (ω) dlouhý stupeň (ω)
4 dlouhý stupeň (ω) plný stupeň (ο) dlouhý stupeň (ω)
4b dlouhý stupeň (ω) plný stupeň (ο) plný stupeň (ο)



Poznámka: Pro typy uvedené v šedých polích nebudeme zavádět zvláštní vzory, protože jejich výskyt je v Novém zákoně zanedbatelný. Oba typy se liší od typů 2 a 4 pouze tím, v jakém stupni je jejich kmen ve vok. sg. To záleží na jejich přízvuku v nom. sg.

Substantiva této skupiny 3. deklinace, u kterých dochází při skloňování ke střídání dlouhého a plného stupně a která jsou zároveň v nom. sg. oxytona, mají ve vok. sg. kmen ve stupni dlouhém: ὁ ποιμήν - ὦ ποιμήν ("pastýř"), zatímco substantiva těchto typů s jiným přízvukem v nom. sg. mají vokativ ve stupni plném: ὁ γείτων - ὦ γεῖτον ("soused").



1. a 2. typ

1. vzor ὁ Ἕλλην, τοῦ Ἕλληνος - "Řek" a 2. vzor ὁ ποιμήν, τοῦ ποιμένος - "pastýř"



1. typ 2. typ
singulár plurál singulár plurál
nominativ ὁ Ἕλλην οἱ Ἕλληνες ὁ ποιμήν οἱ ποιμένες
genitiv τοῦ Ἕλληνος τῶν Ἑλλήνων τοῦ ποιμένος τῶν ποιμένων
dativ τῷ Ἕλληνι τοῖς Ἕλλησι τῷ ποιμένι τοῖς ποιμέσι
akuzativ τὸν Ἕλληνα τοὺς Ἕλληνας τὸν ποιμένα τοὺς ποιμένας
vokativ ὦ Ἕλλην ὦ Ἕλληνες ὦ ποιμήν ὦ ποιμένες



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ὁ Ἕλλην, -ηνος se skloňují substantiva, která v nom. sg. končí na -ην a v gen. sg. mají koncovku -ηνος.
  • Podle vzoru ὁ ποιμήν, -ένος se skloňují substantiva, která v nom. sg. končí na -ήν a v gen. sg. mají koncovku -ένος.



3. a 4. typ

3. vzor ὁ αἰών, τοῦ αἰῶνος - "věk, věčnost" a 4. vzor ἡ εἰκών, τῆς εἰκόνος - "obraz"



3. typ 4. typ
singulár plurál singulár plurál
nominativ ὁ αἰών οἱ αἰῶνες ἡ εἰκών αἱ εἰκόνες
genitiv τοῦ αἰῶνος τῶν αἰώνων τῆς εἰκόνος τῶν εἰκόνων
dativ τῷ αἰῶνι τοῖς αἰῶσι τῇ εἰκόνι ταῖς εἰκόσι
akuzativ τὸν αἰῶνα τοὺς αἰῶνας τὴν εἰκόνα τὰς εἰκόνας
vokativ ὦ αἰών ὦ αἰῶνες ὦ εἰκών ὦ εἰκόνες



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ὁ αἰών, τοῦ αἰῶνος se skloňují substantiva, která v nom. sg. končí na -ων a v gen. sg. mají koncovku -ωνος.
  • Podle vzoru ἡ εἰκών, -όνος se skloňují substantiva, která v nom. sg. končí na -ών a v gen. sg. mají koncovku -όνος.
  • Nominativ sg. všech ν-kmenových substantiv je nesigmatický.
  • V dativu pl. před koncovkou mizí kmenové -.



Adjektiva ν-kmenů

Velká část ν-kmenových adjektiv jsou adjektiva dvojvýchodná. Drtivá většina z nich končí v maskulinu a femininu na -ων a v neutru na -ον a patří k skloňovacímu typu 4b, u kterého dochází ke střídání dlouhého a plného stupně kmene (v neutru ke střídání nedochází, protože ta mají i v nom. sg. stupeň plný: -ον).

Vzor ἄφρων, ἄφρον - "nerozumný, pošetilý"



singulár plurál
m. a f. n. m. a f. n.
nominativ ἄφρων ἄφρον ἄφρονες ἄφρονα
genitiv ἄφρονος ἄφρονος ἀφρόνων ἀφρόνων
dativ ἄφρονι ἄφρονι ἄφροσι ἄφροσι
akuzativ ἄφρονα ἄφρον ἄφρονας ἄφρονα
vokativ ἄφρον ἄφρον ἄφρονες ἄφρονα



Kmeny -r-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou substantiva, jejichž kmen končí na souhlásku ρ. Jsou to většinou maskulina. Podobně jako ν-kmeny je lze rozdělit podle toho, jak u nich dochází ke střídání kmenů ve stupni plném a dlouhém, a podle toho, zda se před kmenovou souhláskou vyskytuje samohláska s kvalitou "e", nebo "o".

Vzor ὁ ῥήτωρ, τοῦ ῥήτορος - "řečník" a ὁ σωτήρ, τοῦ σωτῆρος - "zachránce, spasitel"



singulár plurál singulár plurál
nominativ ὁ ῥήτωρ οἱ ῥήτορες ὁ σωτήρ οἱ σωτῆρες
genitiv τοῦ ῥήτορος τῶν ῥητόρων τοῦ σωτῆρος τῶν σωτήρων
dativ τῷ ῥήτορι τοῖς ῥήτορσι τῷ σωτῆρι τοῖς σωτῆρσι
akuzativ τὸν ῥήτορα τοὺς ῥήτορας τὸν σωτῆρα τοὺς σωτῆρας
vokativ ὦ ῥῆτορ ὦ ῥήτορες ὦ σῶτερ ὦ σωτῆρες



Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ὁ ῥήτωρ, -ορος se skloňují substantiva, která končí v nom. sg. na -ρ a mají v nom. sg. kmen ve stupni dlouhém, zatímco ve všech ostatních pádech mají kmen ve stupni plném.
  • Podle vzoru ὁ σωτήρ, -ῆρος se skloňují substantiva, která končí v nom. sg. na -ρ a mají ve všech pádech kromě vok. sg. kmen ve stupni dlouhém.
  • Nominativ sg. těchto ρ-kmenů je nesigmatický.
  • Ve vok. sg. se přízvuk u většiny všech ρ-kmenů přesouvá co nejdále od konce.

Několik nepravidelných ρ-kmenů představují slova s velmi hojným výskytem, a proto je třeba věnovat velkou pozornost skloňování substantiv na následujících stránkách.



Střídání tří stupňů kmene

U ν-kmenů a u dosud probraných ρ-kmenových typů docházelo v deklinaci ke střídání dvou kvantitativních stupňů - dlouhého a plného. Zde se uplatňuje ještě třetí stupeň, kterému se říká slabý neboli zánikový. Většina těchto substantiv střídá kmeny následujícím způsobem:

  1. stupeň dlouhýη a vyskytuje se v nom. sg.
  2. stupeň plnýε a vyskytuje se v ak. a vok. sg a nom., gen., ak. a vok. pl.
  3. stupeň slabý nemá před kmenovým ρ žádnou samohlásku a vyskytuje se v gen. a dat. sg. a v dat. pl.

Takovým způsobem se skloňují substantiva ὁ πατήρ, τοῦ πατρός - "otec", ἡ μητήρ, τῆς μητρός - "matka", ἡ θυγάτηρ, τῆς θυγατρός - "dcera" a ἡ γαστήρ, τῆς γαστρός - "břicho". Protože se krom drobných rozdílů v přízvukování skloňují stejně, stačí uvést jako vzor pouze deklinaci jednoho z nich.



singulár plurál
nominativ ὁ πατήρ οἱ πατέρες
genitiv τοῦ πατρός τῶν πατέρων
dativ τῷ πατρί τοῖς πατράσι
akuzativ τὸν πατέρα τοὺς πατέρας
vokativ ὦ πάτερ ὦ πατέρες



Podobně se skloňuje substantivum ὁ ἀνήρ, τοῦ ἀνδρός - "muž", u kterého je ale stupeň plný (ἄνερ) pouze ve vok. sg., zatímco ostatní tvary mají stupeň zánikový bez samohlásky před kmenovým ρ (kromě nom. sg., kde je jako v jiných ρ-kmenových substantivech stupeň dlouhý). V zánikovém stupni tohoto slova se mezi ν a ρ vyvinula přechodová souhláska δ, takže slabý stupeň kmene nemá tvar ἀνρ-, ale ἀνδρ-.



singulár plurál
nominativ ὁ ἀνήρ οἱ ἄνδρες
genitiv τοῦ ἀνδρός τῶν ἀνδρῶν
dativ τῷ ἀνδρί τοῖς ἀνδράσι
akuzativ τὸν ἄνδρα τοὺς ἄνδρας
vokativ ὦ ἄνερ ὦ ἄνδρες



Zapamatujte si: Jak skupina substantiv, která se skloňuje podle ὁ πατήρ, τοῦ πατρός, tak substantivum ὁ ἀνήρ, τοῦ ἀνδρός má v dat. pl., kde je slabý stupeň kmene, koncovku rozšířenou o samohlásku "a" do podoby - άσι.

Poznámka: do této skupiny patří také substantivum ὁ ἀστήρ, τοῦ ἀστέρος - "hvězda", které se skloňuje obdobně jako ὁ ῥήτωρ, τοῦ ῥήτορος, avšak v dat. pl. má kmen ve slabém stupni: τοῖς ἀστράσι.



Atypická změna kmene

Substantivum ἡ χείρ, τῆς χειρός - "ruka" má téměř ve všech pádech včetně vok. sg. kmen χειρ-, pouze v dat. pl. má kmen χερ-:



singulár plurál
nominativ ἡ χείρ αἱ χεῖρες
genitiv τῆς χειρός τῶν χειρῶν
dativ τῇ χειρί ταῖς χερσί
akuzativ τὴν χεῖρα τὰς χεῖρας
vokativ ὦ χείρ ὦ χεῖρες



Sigmatický nom. sg.

Substantivum ὁ μάρτυς, τοῦ μάρτυρος - "svědek" má nom. sg. sigmatický.



singulár plurál
nominativ ὁ μάρτυς οἱ μάρτυρες
genitiv τοῦ μάρτυρος τῶν μαρτύρων
dativ τῷ μάρτυρι τοῖς μάρτυσι
akuzativ τὸν μάρτυρα τοὺς μάρτυρας
vokativ ὦ μάρτυρ ὦ μάρτυρες



Zapamatujte si:

  • V sigmatickém nom. sg. i v dat. pl. tohoto substantiva mizí před sígma kmenová souhláska ρ.
  • Vok. sg. substantiva ὁ μάρτυς se rovná pouhému kmeni: μάρτυρ.



Smíšená deklinace

Substantivum τὸ πῦρ, τοῦ πυρός - "oheň" je jedním z mála ρ-kmenových neuter. Skloňuje se nepravidelně, protože má v plurálu tvary podle 2. deklinace (vzor τὸ δῶρον, -ου). Všimněte si, že i zde se uplatňují obě pravidla pro deklinaci neuter (viz kapitolu o členu).


singulár plurál
nominativ τὸ πῦρ
τὰ πυρά
genitiv τοῦ πυρός
τῶν πυρῶν
dativ τῷ πυρί
τοῖς πυροῖς
akuzativ τὸ πῦρ
τὰ πυρά
vokativ ὦ πῦρ
ὦ πυρά



Kmeny -eu-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou jména, jejichž kmen končí na dvojhlásku ευ.

Vzor ὁ βασιλεύς, τοῦ βασιλέως - "král, císař"



singulár plurál
nominativ ὁ βασιλεύς οἱ βασιλεῖς
genitiv τοῦ βασιλέως τῶν βασιλέων
dativ τῷ βασιλεῖ τοῖς βασιλεῦσι
akuzativ τὸν βασιλέα τοὺς βασιλεῖς
vokativ ὦ βασιλεῦ ὦ βασιλεῖς

Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ὁ βασιλεύς, -έως se skloňují substantiva, která mají v nom. sg. koncovku -εύς a v gen. sg. koncovku -έως.
  • Všechna substantiva podle tohoto vzoru jsou maskulina.
  • Všechna substantiva podle tohoto vzoru jsou v nom. sg. oxytona.
  • Kmenová dvojhláska ευ zůstává jen v nom. a vok. sg. a v dat. pl., v ostatních pádech je pouhé ε.

Poznámka: Mimo Nový zákon je možné se setkat s původně atickými tvary pro nom. pl. (οἱ βασιλῆς) a ak. pl. (τοὺς βασιλέας)

Kmeny -i- a -y-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou jména, jejichž kmen končí na samohlásku ι, nebo υ. Tato skupina zahrnuje rovněž substantiva i adjektiva. Některé koncovky jsou vlivem jazykového vývoje řečtiny mírně odlišné od koncovek, které jsme uváděli v úvodu do 3. deklinace.



Deklinace substantiv

Vzor ἡ πόλις, τῆς πόλεως - "město, obec" pro ι-kmeny a vzor ὁ ἰχθύς, τοῦ ἰχθύος - "ryba" pro υ-kmeny



ι-kmeny υ-kmeny
singulár plurál singulár plurál
nominativ ἡ πόλις αἱ πόλεις ὁ ἰχθύς οἱ ἰχθύες
genitiv τῆς πόλεως τῶν πόλεων τοῦ ἰχθύος τῶν ἰχθύων
dativ τῇ πόλει ταῖς πόλεσι τῷ ἰχθύϊ τοῖς ἰχθύσι
akuzativ τὴν πόλιν τὰς πόλεις τὸν ἰχθύν τοὺς ἰχθύας
vokativ ὦ πόλι ὦ πόλεις ὦ ἰχθύ ὦ ἰχθύες



Úkol: Srovnejte koncovky vzoru ἡ πόλις, -εως s koncovkami v tabulce v úvodu do 3. deklinace.

Zapamatujte si:

  • Podle vzoru ἡ πόλις, -εως se skloňují substantiva, která mají v nom. sg. koncovku -ις a v gen. sg. koncovku -εως.
  • Podle vzoru ὁ ἰχθύς, -ύος se skloňují substantiva, která mají v nom. sg. koncovku -υς a v gen. sg. koncovku -υος.
  • Substantiva podle vzoru ἡ πόλις, -εως jsou až na výjimky feminina.
  • Substantiva podle vzoru ὁ ἰχθύς, -ύος jsou maskulina nebo feminina.
  • Ak. sg. má koncovku -ν, vok. sg. je roven pouhému kmeni.
  • U ι-kmenů zůstává kmenové ι pouze v nom., ak. a vok. sg., v ostatních pádech ho nahrazuje ε.

Poznámka: Dvě tečky nad samohláskou (τῷ ἰχθύϊ  v dat. sg.) v řečtině označují samohlásku, která netvoří s předchozí samohláskou dvojhlásku. Tvar ἰχθύϊ je tedy tříslabičný.



Adjektiva υ-kmenů

Adjektiva υ-kmenů jsou trojvýchodná.
Vzor εὐθύς, εὐθεῖα, εὐθύ - "rovný, přímý"



singulár plurál
m. f. n. m. f. n.
nominativ εὐθύς εὐθεῖα εὐθύ εὐθεῖς εὐθεῖαι εὐθέα
genitiv εὐθέος εὐθείας εὐθέος εὐθέων εὐθειῶν εὐθέων
dativ εὐθεῖ εὐθείᾳ εὐθεῖ εὐθέσι εὐθείαις εὐθέσι
akuzativ εὐθύν εὐθεῖαν εὐθύ εὐθεῖς εὐθείας εὐθέα



Otázky a úkoly:

  1. V kterých pádech se koncovky maskulina εὐθύς shodují s koncovkami vzoru ἡ πόλις, -εως a v kterých se naopak liší?
  2. V kterých pádech se koncovky maskulina εὐθύς shodují s koncovkami vzoru ὁ ἰχθύς, -ύος a v kterých se naopak liší?
  3. Podle jakého vzoru první deklinace se skloňuje femininum εὐθεῖα?



Kmeny -s-

Další skupinou jmen 3. deklinace jsou jména, jejichž kmen končí na souhlásku σ. Možná bychom měli spíše říci, že na σ končil, protože vlivem vývojových změn v řeckém jazyce se tato kmenová hláska ve většině tvarů ztratila. K σ-kmenům patří substantiva a adjektiva. Naprostá většina σ-kmenových substantiv jsou neutra (σ-kmenům jiných rodů se tu ani nebudeme věnovat) a všechna σ-kmenová adjektiva jsou dvojvýchodná.

Některé koncovky σ-kmenové deklinace jsou z důvodů hláskového vývoje řeckého jazyka mírně odlišné od koncovek ostatních kmenů 3. deklinace. V prehistorické době řeckého jazyka totiž zanikala souhláska σ všude tam, kde stála mezi samohláskami. Víte, že většina koncovek 3. deklinace začíná na samohlásku. Protože σ-kmeny měly kmen zakončený na -εσ nebo -οσ, dostávalo se u nich toto σ často do pozice mezi dvě samohlásky a mizelo. Po ztrátě σ stály vedle sebe dvě samohlásky. V attičtině, podobně jako v některých dalších dialektech, se takové dvojice samohlásek, které netvoří dvojhlásku, vyslovovaly spojitě a jejich zabarvení se navzájem ovlivňovalo. Tomuto jevu se říká stahování a důkladněji se mu věnujeme v kapitole o stahování samohlásek v souvislosti s časováním sloves samohláskových stažených.



Substantiva s-kmenů

Vzor τὸ γένος, τοῦ γένους - "rod"



singulár plurál
nominativ τὸ γένος τὰ γένη
genitiv τοῦ γένους τῶν γενῶν
dativ τῷ γένει τοῖς γένεσι
akuzativ τὸ γένος τὰ γένη
vokativ ὦ γένος ὦ γένη



Zapamatujte si: Podle vzoru τὸ γένος, τοῦ γένους se skloňují neutra, která mají v nom. sg. koncovku -ος a v gen. sg. koncovku -ους.

Poznámka: Jiné tvary má substantivum τὸ κρέας - "maso", které se někdy skloňuje jako σ-kmen (τοῦ κρέως, τῷ κρέᾳ, τὰ κρέα, τῶν κρεῶν, τοῖς κρέασι), jindy jako τ-kmen (τοῦ κρέατος...). Podobně se chová i τὸ κέρας, τοῦ κέρατος / τοῦ κέρως - "roh".



Adjektiva s-kmenů

Adjektiva σ-kmenů jsou dvojvýchodná. Tvar pro maskulinum a femininum je zakončen na -ης, pro neutrum na -ες.

Vzor ἀληθής, ἀληθές - "pravdivý"



singulár plurál
m. a f. n. m. a f. n.
nominativ ἀληθής ἀληθές ἀληθεῖς ἀληθῆ
genitiv ἀληθοῦς ἀληθοῦς ἀληθῶν ἀληθῶν
dativ ἀληθεῖ ἀληθεῖ ἀληθέσι ἀληθέσι
akuzativ ἀληθῆ ἀληθές ἀληθεῖς ἀληθῆ



Poznámka pro zvídavé: Stejně jako adjektivum ἀληθής se skloňují některá známá řecká vlastní jména, například Σωκράτης, Ἀριστοτέλης, Εὐριπίδης, Διογένης, Δημοσθένης apod. Obdobně, jen s malými odlišnostmi se skloňují vlastní jména končící na -κλῆς (Περικλῆς, Σοφοκλῆς... srov. Niederle §176.3, Smyth §265).

Úkoly:

  1. Zopakujte si pravidla pro deklinaci neuter (viz kapitolu o členu).
  2. Ověřte, které pravidlo u σ-kmenů dále platí a které vlivem fonologických změn platit přestalo.
  3. Všimněte si, v kterých tvarech se v důsledku fonologických změn liší koncovka σ-kmenů od pravidelných koncovek 3. deklinace (viz úvod do 3. deklinace)



Různosklonná adjektiva

Dvě adjektiva mají v nominativu a akuzativu singuláru maskulina a neutra tvary od jiných deklinací a s jiným kmenem než v ostatních pádech.

1. Adjektivum πολύς, πολλή, πολύ

Adjektivum πολύς, πολλή, πολύ - "mnohý" má nom. a ak. sg. maskulina a neutra podle vzoru εὐθύς, εὐθεῖα, εὐθύ a s kmenem πολ-, a všechny ostatní tvary podle vzorů 1. a 2. deklinace (δοῦλος, ψυχή, δῶρον) a s kmenem πολλ-.



singulár plurál
m. f. n. m. f. n.
nominativ πολύς πολλή πολύ πολλοί πολλαί πολλά
genitiv πολλοῦ πολλῆς πολλοῦ πολλῶν πολλῶν πολλῶν
dativ πολλῷ πολλῇ πολλῷ πολλοῖς πολλαῖς πολλοῖς
akuzativ πολύν πολλήν πολύ πολλούς πολλάς πολλά



2. Adjektivum μέγας, μεγάλη, μέγα

Adjektivum μέγας, μεγάλη, μέγα - "velký" má nom. a ak. sg. maskulina a neutra od kmene μέγα-, a všechny ostatní tvary podle vzorů 1. a 2. deklinace (δοῦλος, ψυχή, δῶρον) a s kmenem μεγάλ-.



singulár plurál
m. f. n. m. f. n.
nominativ μέγας μεγάλη μέγα μεγάλοι μεγάλαι μεγάλα
genitiv μεγάλου μεγάλης μεγάλου μεγάλων μεγάλων μεγάλων
dativ μεγάλῳ μεγάλῃ μεγάλῳ μεγάλοις μεγάλαις μεγάλοις
akuzativ μέγαν μεγάλην μέγα μεγάλους μεγάλας μεγάλα



Ukazovací zájmeno

Ukazovací zájmeno οὗτος, αὕτη, τοῦτο - "tento, tato, toto; ten, ta, to" má složitější deklinaci než většina ostatních řeckých zájmen, protože u něho dochází k střídání kmenů. Koncovkami jsou pravidelné koncovky 1. a 2. deklinace kromě nom. a ak. sg. neutra, kde je jako u řady jiných zájmen pouhé -ο (srov. např. zájmeno αὐτός, αὐτή, αὐτό v kapitole o osobních zájmenech).



singulár plurál
m. f. n. m. f. n.
nominativ οὗτος αὕτη τοῦτο οὗτοι αὗται ταύτα
genitiv τούτου ταύτης τούτου τούτων τούτων τούτων
dativ τούτῳ ταύτῃ τούτῳ τούτοις ταύταις τούτοις
akuzativ τοῦτον ταύτην τοῦτο τούτους ταύτας ταύτα



Všimněte si:

  • Kmen tohoto zájmena začíná na τ ve všech pádech kromě nominativu sg. i pl. u maskulina a feminina.
  • Tvary, které mají v koncovce hlásku α nebo η, mají v kmeni dvojhlásku αυ.
  • Tvary, které mají v koncovce hlásku ο, mají v kmeni dvojhlásku ου.
  • Femininum má v kmeni dvojhlásku αυ ve všech pádech kromě genitivu pl.



Osobní zájmena

Řečtina má osobní zájmena pouze pro 1. a 2. osobu sg. a pl. (já, ty, my, vy). Pro 3. osobu (on, ona, ono, oni, ony, ona) se používají zájmena, která mají vedle toho i jinou funkci (zejména funkci ukazovací). Osobní zájmena 1. a 2. osoby mají podobně jako v češtině kmeny v sg. a v pl. odlišné kmeny; v sg. mají tvary přízvučné a nepřízvučné (tj. příklonné), mezi jejichž použitím je obdobný rozdíl jako mezi použitím českých tvarů (např. "tě" a "tebe").



Deklinace osobních zájmen 1. a 2. os.



singulár
plurál
1.osoba 2.osoba 1.osoba 2.osoba
přízvučné nepřízvučné přízvučné nepřízvučné
nominativ
ἐγώ / já
σύ / ty
ἡμεῖς / my ὑμεῖς / vy
genitiv ἐμοῦ μου σοῦ σου ἡμῶν ὑμῶν
dativ ἐμοί μοι σοί σοι ἡμῖν ὑμῖν
akuzativ ἐμέ με σέ σε ἡμᾶς ὑμᾶς



Deklinace zájmen αὐτός, αὐτή, αὐτό a ἐκεῖνος, ἐκείνη, ἐκεῖνο

Místo osobních zájmen pro 3. osobu se často používá zájmeno αὐτός, αὐτή, αὐτό, které kromě významu "on, ona, ono" může mít také funkci vytýkací či zesilující ("sám, sama, samo", angl. "-self", něm. "selbst"), a ἐκεῖνος, ἐκείνη, ἐκεῖνο, které má také funkci ukazovacího zájmena "onen, ona, ono". Tato zájmena se skloňují téměř stejně jako substantiva a adjektiva 1. a 2. deklinace (vzory ὁ λόγος, τὸ δῶρον a ἡ ψυχή):

číslo pád αὐτός ἐκεῖνος
m. f. n. m. f. n.
sg. nominativ αὐτός αὐτή αὐτό ἐκεῖνος ἐκείνη ἐκεῖνο
genitiv αὐτοῦ αὐτῆς αὐτοῦ ἐκείνου ἐκείνης ἐκείνου
dativ αὐτῷ αὐτῇ αὐτῷ ἐκείνῳ ἐκείνῃ ἐκείνῳ
akuzativ αὐτόν αὐτήν αὐτό ἐκεῖνον ἐκείνην ἐκεῖνο


pl. nominativ αὐτοί αὐταί αὐτά ἐκεῖνοι ἐκεῖναι ἐκεῖνα
genitiv αὐτῶν αὐτῶν αὐτῶν ἐκείνων ἐκείνων ἐκείνων
dativ αὐτοῖς αὐταῖς αὐτοῖς ἐκείνοις ἐκείναις ἐκείνοις
akuzativ αὐτούς αὐτάς αὐτά ἐκείνους ἐκείνας ἐκεῖνα



Otázky a úkoly:

  1. Pokuste se najít a pojmenovat co nejvíce rozdílů mezi odpovídajícími si tvary osobních zájmen 1. a 2. os. sg. a také mezi jejich přízvučnými a nepřízvučnými tvary.
  2. Čím se od sebe liší řecké osobní zájmeno 1. os. pl. a 2. os. pl. v jednotlivých pádech?
  3. U zájmen αὐτός, αὐτή, αὐτό a ἐκεῖνος, ἐκείνη, ἐκεῖνο se maskulinum a femininum skloňuje zcela podle uvedených vzorů 1. a 2. deklinace. Ve kterých pádech a jak se neutrum těchto zájmen liší od odpovídajících tvarů vzoru τὸ δῶρον?

Zapamatujte si: Zájmeno αὐτός, αὐτή, αὐτό může mít ještě třetí funkci, a to ve spojení se členem: ὁ αὐτός, ἡ αὐτή, τό αὐτό znamená "tentýž, tatáž, totéž".



Zvratná zájmena

Zvratná zájmena se používají ve větě tehdy, jestliže se odkazuje na totéž, co označuje výraz v podmětu (Zvratné zájmeno samo tedy v podmětu stát nemůže, a proto nemá nominativ). Mezi různými jazyky jsou rozdíly v tom, zda a do jaké míry se v nich zvratná zájmena používají. V latině (a např. v němčině) existují zvratná zájmena pouze pro 3. osobu:

  1. delecto me - bavím se; delectamus nos - bavíme se
  2. delectas te - bavíš se; delectatis vos - bavíte se
  3. delectat se - baví se; delectant se - baví se

V řečtině podobně jako v češtině se používají zvratná zájmena ve všech třech osobách, ale na rozdíl od češtiny, kde se ve všech osobách užívá stejný tvar (se/sebe, si/sobě), má řečtina v singuláru pro každou osobu zvláštní tvar. 1. osoba sg. a 2. osoba sg. mají tvar utvořený spojením kmene osobního zájmena příslušné osoby a zájmena αὐτός. Situace v řečtině tedy může připomínat zvratná zájmena anglická (myself, yourself). 3. osoba sg. a celý plurál mají však tvar zvláštní.



singulár plurál
1. osoba 2. osoba 3. osoba všechny osoby
genitiv ἐμαυτοῦ, -ῆς σεαυτοῦ, -ῆς ἑαυτοῦ, -ῆς ἑαυτῶν
dativ ἐμαυτῷ, -ῇ σεαυτῷ, -ῇ ἑαυτῷ, -ῇ ἑαυτοῖς, -αῖς
akuzativ ἐμαυτόν, -ήν, -ό σεαυτόν, -ήν, -ό ἑαυτόν, -ήν, -ό ἑαυτούς, -άς, -ά



Zapamatujte si: U zvratných zájmen se mohou vyskytnout i tvary zkrácené - např. σαυτοῦ, -ῆς, od σεαυτοῦ, -ῆς nebo αὑτοῦ, -ῆς od ἑαυτοῦ, -ῆς atd.

Poznámky:

  • Zvratné zájmeno 3. os. je vlastně utvořeno podobně jako zájmena v 1. a 2. osobě: tvar byl ak. sg. starého zvratného zájmena třetí osoby, které je etymologicky příbuzné s latinským "sē" a českým "se" (srov. : : se; ἑπτά : septem : sedm).
  • V attičtině měly vlastní formy pro zvratná zájmena také 1. a 2. osoba pl. Tvořily se podobně jako v singuláru, ale skloňovaly se obě složky: např. ἡμῶν αὐτῶν, nebo ὑμῖν αὐτοῖς.



Tázací a neurčité zájmeno

Tázací zájmeno

Řecká tázací zájmena jsou ν-kmeny. Podobně jako v češtině mají dvě řady tvarů: "kdo?" pro maskulinum a femininum a "co?" pro neutrum. Všimněte si, že neutrum má odlišné tvary pouze v pádech, ve kterých mají neutra specifické koncovky (zopakujte si pravidla o neutrech v kapitole o členu), zatímco v ostatních pádech je tvar pro všechny rody společný.



singulár plurál
m. a f. n. m. a f. n.
nominativ τίς τί τίνες τίνα
genitiv τίνος τίνων τίνος τίνων
dativ τίνι τίσι τίνι τίσι
akuzativ τίνα τί τίνας τίνα



Zapamatujte si: Všechny tvary tázacích zájmen mají ostrý přízvuk na počáteční slabice - jsou paroxytona a oxytona.



Neurčité zájmeno

Neurčité zájmeno (česky: "někdo, něco, některý, -á, -é, nějaký, -á, -é") má v řečtině tvary stejné jako zájmeno tázací. Liší se od něho pouze přízvukem. Neurčité zájmeno je tzv. příklonka. Může být buď zcela bez přízvuku, nebo mít ostrý či těžký přízvuk na poslední slabice. Tvary neurčitého zájmena mohou být tedy oxytona a barytona - záleží na jejich pozici ve větě. (Pokud má na dané pozici přízvuk gen. pl. neurčitého zájmena, pak je perispómenon.)



singulár plurál
m. a f. n. m. a f. n.
nominativ τις τι τινές τινά
genitiv τινός τινῶν τινός τινῶν
dativ τινί τισί τινί τισί
akuzativ τινά τι τινάς τινά



Poznámka pro zvídavé: Pravidla pro přízvukování příklonek se v tomto kurzu neučí. Lze se s nimi seznámit v gramatikách (např. Niederle, §§32-35 nebo Smyth, §§181-187). Pokud se zamyslíte nad obsahem úvodního odstavce k neurčitému zájmenu, zjistíte, že neurčité zájmeno může mít v některých (výjimečných) pozicích tvar, který nelze od tázacího zájmena rozeznat ani podle přízvuku. Podle toho, co jsme uvedli, mohou totiž být neurčitá zájmena oxytona. Jejich nom. sg. a u neutra pochopitelně i ak. sg. jsou však tvary jednoslabičné, a proto každý ostrý přízvuk je u nich zároveň na první slabice, což je charakteristické právě pro zájmena tázací. V takovém případě lze rozlišit zájmeno tázací a neurčité pouze podle kontextu a funkce. Je to ve většině případů poměrně snadné, neboť tázací zájmeno bývá pouze v tázacích větách.



Zájmeno vespolné

Vespolné zájmeno je zájmeno, které se v řečtině používá tehdy, jestliže věta referuje o situaci, kdy jednotlivci zahrnutí v plurálním subjektu konají nějakou činnost mezi sebou, na sobě, pro sebe navzájem apod. V češtině žádné takové zájmeno není, a proto se překládá pomocí zvratného zájmena "si, sobě, se, sebe" a příslovce "navzájem / vespolek / mezi sebou". Vzhledem k svému významu, ke své závislosti na plurálním podmětu, existuje v řečtině toto zájmeno pouze v plurálu a nemá nominativ.



m. f. n.
genitiv ἀλλήλων ἀλλήλων ἀλλήλων
dativ ἀλλήλοις ἀλλήλαις ἀλλήλοις
akuzativ ἀλλήλους ἀλλήλας ἄλληλα



Příklady:

  • καὶ διελογίζοντο πρὸς ἀλλήλους ὅτι ἄρτους οὐκ ἔχουσιν - A rozmlouvali mezi sebou, že nemají chleby. (Mk 8,16)
  • ἀλλήλων τὰ βάρη βαστάζετε - Neste navzájem svá břemena. (Gal 6,2)
  • δῶρα πέμψουσιν ἀλλήλοις - Budou si vzájemně posílat dary. (Zj 11,10)