Třídění hlásek

Pro tvoření některých slovesných kmenů je důležité všimnout si, jaká hláska předchází před koncovkou. K takovým slovesným kmenům patří i kmen futurální, o nějž půjde v této kapitole. Budeme se tedy muset nejprve zabývat rozdělením hlásek.

Teoretické třídění hlásek se zakládá na rozdílech mezi nimi, které v běžné komunikaci vnímáme bezprostředně a intuitivně. První a základní je rozdělení hlásek na souhlásky a samohlásky.

U samohlásek nemusíme pro naše potřeby zavádět žádné další rozdělení. Souhlásky se dělí podle několika hledisek do řady subkategorií, které si pro potřeby orientace v řeckém jazyce můžeme zjednodušit takto:

  1. Podle sluchového dojmu:
    • souhlásky ražené (odborně explozivy) - při jejich artikulaci dochází k vytvoření úplného závěru mluvidel a přerušení výdechového proudu (b, g, d atd.)
    • souhlásky plynné (odborně likvidy) - při jejich artikulaci dech průběžně uniká štěrbinou mluvidel (l a r)
  2. Podle místa artikulace - toto hledisko se může uplatnit u všech souhlásek, ale nám stačí všimnout si, jak se podle něho třídí souhlásky ražené v řečtině:
    • souhlásky zadopatrové: artikulují se v oblasti měkkého patra (κ, γ, χ)
    • souhlásky zubné: artikulují se závěrem jazyka a dásní těsně za zuby (τ, δ, θ)
    • souhlásky retné: artikulují se v oblasti rtů (π, β, φ)
    • [souhlásky nosové: artikulují se na stejných místech jako ostatní ražené hlásky, ale dochází přitom k rezonanci nosní dutiny (μ, ν).]

Poznámky:

  • Pokud si vyzkoušíte, jak se artikulují hlásky uvedené jako příklady pro souhlásky ražené, zjistíte, že se dopouštíme teoretické nepřesnosti, protože "ch" není v češtině souhláska ražená a "f" není ani ražená, ani retná (je to souhláska "zuboretná"). Při výkladu řečtiny je však praktické řadit tyto souhlásky tak, jak jsme uvedli, a kdybychom trvali na restituované výslovnosti klasické řečtiny, bylo by to dokonce i teoreticky "čisté" , neboť "φ" se dlouho vyslovovalo jako "ph" a "χ" jako "kh".
  • V tradičních řeckých gramatikách a učebnicích (Smyth, Niederle) se při výkladu slovesného systému z praktických důvodů k souhláskám plynným řadí i nosovky m a n, které moderní fonologie řadí k hláskám raženým. Budeme tak u příslušných témat postupovat také, protože nosová a plynná slovesa se v řečtině chovají stejně.
  • Pořadí použité u výčtu jednotlivých skupin ražených souhlásek není náhodné ani samoúčelné. Souhlásky jsou řazeny podle dalšího hlediska vystihujícího způsob jejich artikulace: na prvním místě řady stojí vždy souhláska neznělá, na druhém znělá a na třetím tzv. neznělá aspirovaná (neznělá s přídechem). Také toto hledisko bude později důležité, i když ho v této kapitole ještě neuplatníme.
  • Pro náročnější studenty doplňujeme Přehled řeckých souhlásek, který vychází z výslovnosti klasické řečtiny

Pravidla stahování samohlásek

Stahování samohlásek probíhalo podle určitých pravidel, která je pro lepší orientaci v slovesném, ale i jmenném systému řeckého jazyka dobré znát. V této kapitole shrnujeme stahování všech kombinací samohlásek, které přicházejí v úvahu ve slovesných konjugacích stažených sloves.

Stahování u kmenů zakončených na α

stahované hlásky výsledek stahování příklad
α + ε, η α ἀγαπά-ετε > ἀγαπᾶτε
α + ει, ῃ ἀγαπά-εις > ἀγαπᾷς
α + ο, ω, ου ω ἀγαπά-ομεν > ἀγαπῶμεν
α + οι (pouze v optativu)



Stahování u kmenů zakončených na ε

stahované hlásky výsledek stahování příklad
ε + ε ει ποιέ-ετε > ποιεῖτε
ε + ο ου ποιέ-ομεν > ποιοῦμεν
ε + dlouhá samohláska nebo dvojhláska ε před nimi zmizí ποιέ-εις > ποιεῖς



Stahování u kmenů zakončených na ο

stahované hlásky výsledek stahování příklad
ο + ο, ε, ου ου πληρό-ετε > πληροῦτε
ο + ει, ῃ, οι οι πληρό-εις > πληροῖς
ο + ω, η ω πληρό-ω > πληρῶ



Všimněte si:

  • Samohláska α má vždy převahu nad ε.
  • Samohláska ο má vždy převahu nad všemi ostatními samohláskami.
  • Stahuje-li se samohláska a  iótová dvojhláska, je výsledkem stahování zase iótová dvojhláska (ᾳ, ῳ, ει, οι).



Přehled řeckých souhlásek

způsob artikulace okluzivy, závěrové konstriktivy, úžinové
sluchový dojem explozivy, ražené frikativy, třené likvidy, plynné semivokály, polosamohl.
laterály vibranty
znělost nezn. znělé nezn. aspir. nasály - nosové nezn. znělé



místo arikul. labiály, retné p b ph (φ) m w = υ ve dvojhl.
alveoláry, dásňové* t d th (θ) n s z l r
palatály, předopatr. j = ι ve dvojhl.
veláry, zadopatr. k g kh (χ) [ŋ] = γ před κ, γ, χ, ξ
laryngály, hrdelné h

* My používáme tradiční, i když nepřesné označení "zubné".

Poznámka: Výslovnost erasmovská, kterou používáme my, se od této tabulky odchyluje zejména v oblasti neznělých aspirovaných okluziv.

Podle Grepl, M. - Karlík, P. a kol., Příruční mluvnice češtiny, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1995, s. 34, 38 a Palková, Z., Fonetika a fonologie češtiny, Praha: Univerzita Karlova, 1994, s. 209 pro řečtinu upravila D. Muchnová, zjednodušil a vysvětlivkami v závorkách doplnil J. Pavlík.